Důstojná náhrada nemajetkové újmy u zvlášť zranitelné oběti znásilnění
Právní služby
Otázka nemajetkové újmy u zvlášť zranitelných obětí znásilnění představuje otázku stále aktuální, což mimo jiné dokazuje dne 11. 7. 2023 vyhlášený nález Ústavního soudu ze dne 27. 6. 2023, sp. zn. I. ÚS 1222/22. Ústavní soud se již podruhé zabýval náhradou nemajetkové újmy nezletilé, která se od dětství neztotožňuje se svým mužským pohlavím, cítí se být dívkou a v běžném životě se jako dívka identifikuje a která byla při hospitalizaci na chlapeckém oddělení dětské psychiatrie opakovaně znásilněna.
Původně byla nezletilá krajským soudem odkázána se svým nárokem na náhradu nemajetkové újmy na řízení ve věcech občanskoprávních. Vrchní soud následně přiznal nezletilé částku ve výši 75.000 Kč a se zbytkem nároku nezletilou rovněž odkázal na řízení ve věcech občanskoprávních. Ústavní soud nálezem ze dne 3. 8. 2021, sp. zn. II. ÚS 3003/20, zrušil výrok vrchního soudu, přičemž ten přiznal v návaznosti na vydaný nález nezletilé částku v celkové výši 150.000 Kč.
Ústavní soud v aktuálně vydaném nálezu uvedl, že vrchní soud dostatečně nepřihlédl ke specifickému postavení zvlášť zranitelné oběti a opětovně jí přiznal nízkou náhradu nemajetkové újmy, kdy rovněž spatřuje problematické to, že nezletilá, která má specifické postavení zvlášť zranitelné oběti, byla znovu odkázána se zbytkem jejího nároku do občanskoprávního řízení, aniž by bylo třeba dál prokazovat její vytrpěné duševní útrapy.
Vrchním soudem vyslovený závěr, podle něhož zatím nebylo prokázáno, že by čin zanechal na psychice poškozené negativní následky, které by mohly být označeny za duševní útrapy ve smyslu § 2956 občanského zákoníku, označil Ústavní soud za nedostačující, když prožití duševních útrap způsobených znásilněním nebylo třeba v tomto konkrétním případě dále prokazovat a vrchní soud o nich mohl rozhodnout sám.
Po poškozené nelze požadovat, aby svůj nárok sama kvalifikovala podle hmotného práva, neboť právní kvalifikace a rozhodnutí o přiměřenosti odčinění nemajetkové újmy je výlučnou odpovědností soudce, kterou nelze přenášet na účastníka nebo na znalce. To platí tím spíše, když zjištěný skutkový stav soudu umožňoval právně posoudit intenzitu způsobených duševních či psychických útrap nezletilé coby zvlášť zranitelné oběti, aniž by byl dán důvod vyžadovat další důkaz k jejímu subjektivnímu vnímání znásilnění.
Je nutné si uvědomit, že duševní útrapy způsobené znásilněním je třeba považovat za součást nemajetkové újmy na přirozených právech znásilněného člověka a je nutné takto k oběti přistupovat.
Ústavní soud tak dovodil, že nově přiznaná částka ve výši 150.000 Kč neodpovídá závažnosti porušení práva na nedotknutelnost osoby a soukromí nezletilé v postavení zvlášť zranitelné oběti. Vrchní soud by tak ve věci nezletilé měl rozhodovat již potřetí (!), kdy bude muset posoudit zbývající nárok nezletilé v částce 350.000 Kč.
Obě rozhodnutí dostupná zde.
Specializujeme se na trestní právo a právo rodinné, včetně řešení problému domácího násilí, stalkingu a zastupování obětí trestné činnosti.
