Jak pracovat s klienty s válečným traumatem? Poradil online seminář ČAK

Úvodem pozdravil všechny účastníky semináře předseda ČAK JUDr. Robert Němec, LL.M., který  připomněl veškeré charitativní akce Komory i advokátů, které od začátku ruské invaze na Ukrajinu organizují a následně poděkoval Odboru výchovy a vzdělávání ČAK za organizaci semináře a zejména doktorce Hrdé, že se jeho vedení ujala a podělí se s ostatními o své zkušenosti.

Úvodem semináře nazvaného „Jak jednat s klienty s válečným traumatem“ doktorka Hrdá zdůraznila, že každý, kdo chce pomáhat traumatizovaným klientům, si musí jako úplně první věc nastavit vlastní subjektivní i objektivní hranice, v jejichž rámci chce a může tuto pomoc poskytovat. Zásadní je udržet si nad kauzou nadhled a schopnost psychohygieny nastavením vlastních očistných mechanismů.

Dále JUDr. Hrdá shrnula základní informace o tom, co vlastně traumatizovaný člověk prožívá. Jaké jsou reakce na aktuální trauma? První je reakce těla – například bušení srdce, odmítání jídla, třes rukou, pocení, rýma, ženy přicházejí o menstruaci, zhoršují se chronické nemoci. Druhá je pak reakce mozku – ta je velmi pestrá, může to být extrémní prožívání emocí nebo jejich střídání, často vztek, sebepoškozování, nebo naopak apatie, prázdnota a typická je neschopnost soustředit se.

Jedním z typů chování obětí, ať už jde o oběti například znásilnění nebo válečného konfliktu, je, že jsou extrémně laskavé, vděčné za normální věci, jako je nabídnutí čaje, nebo to, že „je nezmlátíte“. Obvyklá je i bagatelizace celé situace; oběť tvrdí, že je vše v pořádku či že se vše rychle vyřeší. Velmi závažným aktuálním stavem je disociace, jeden z nejstarších obranných mechanismů, kdy mozek ve chvíli velkého nebezpečí „vypne“ paměť či bolest, a v těchto případech je nutná medikace a terapie.

Za bohužel velmi rozšířený „mýtus dokonalé oběti“ označila doktorka Hrdá představu, že existuje jeden druh oběti, který přijde a bude se nějak chovat, nějak reagovat, nějak vypadat. Jednak ale každý člověk reaguje na trauma jinak, a jednak a především, lidé prchající před válečným konfliktem na Ukrajině, jsou „normální lidé jako my“, nemusí být hladoví, chudí a špinaví, ale přesto to jsou oběti.

I pokud oběť zvládne akutní fázi traumatu, tak až tři až šest měsíců po skončení této traumatické situace se může objevit přímo posttraumatická stresová porucha, což je nemoc s vlastními diagnostickými kritérii; ale mohou se objevit i jiné projevy traumatu. Posttraumatická stresová porucha se může u dospělých projevovat například nočními děsy, nespavostí, záchvaty úzkosti, panického strachu či naopak vzteku, pocity viny, dezorientace v čase či prostoru, či tzv. flashback, kdy oběť znovu a znovu prožívá traumatizující zážitky. Jinak se projevuje u dětí, a to ještě odlišně u dětí mladších a starších. U mladších dětí dochází k tzv.  regresi, kdy se vývojově vrací zpátky do mladšího vývojového stadia – typicky přestanou mluvit, či se začnou znovu počurávat či pokakávat; mohou ale reagovat i agresí. Starší děti s posttraumatickou stresovou poruchou pak mohou buď reagovat tak, že vypadají jako „dokonalá oběť“ – hodné, milé, tiché, nebo naopak reagují násilným, agresivním až kriminálním chováním, mohou brát drogy, u dívek hrozí hypersexualizace.

Je ale třeba tyto naprosto základní informace „překlopit“ do praxe. Jak by tedy měl advokát s takovými klienty jednat?

Za prvé, s takovýmto klientem by měl jednat jeden, maximálně dva lidé; je to nezbytné, aby mohli navázat s advokátem vztah a mohli mu důvěřovat.

Za druhé, prostředí kanceláře musí být příjemné; základem je klid, teplo, protože lidem ve stresu bývá zima, je dobré jim např. nabídnout i přehoz a také teplý čaj. Pro děti je dobré mít v kanceláří omalovánky, pro dospělé pak antistresové pomůcky, což může být i obyčejné víčko od pet láhve či kancelářská sponka, výborně se pak osvědčují i gumové míčky třeba původně pro zvířecí mazlíčky.

Za třetí, důležitá je mimika a neverbální projevy. Je třeba se chovat vstřícně, podat klientovi ruku a mít s ním na začátku oční kontakt; to ale neplatí, když se pak svěřuje. Je třeba dát klientům najevo empatii, ale ne lítost. Nikdy se neobracejte na tlumočníka, ale vždy přímo na klienta.

Při jednání s traumatizovaným klientem je třeba si dále uvědomit, že často není schopen souvisle vyprávět o tom, co se mu stalo. Jak už bylo řečeno, při akutním stresu často vypne tzv. vnější paměť, tedy to, co se kolem dělo; zachována bývá tzv. vnitřní paměť, tedy jak se v tu chvíli ten člověk cítil.

Je třeba také počítat s tím, že klientovi je třeba všechno mnohokrát opakovat, protože velmi obtížně vnímá a obtížně se soustřeďuje, i když odkývá, že všechno chápe. Je dobré mu doporučit, aby si všechno psal.

Při pomoci traumatizovaným obětem by advokát rovněž neměl očekávat vděk. Jak doktorka Hrdá vysvětlila, jde o součást traumatické reakce. Advokát totiž po nich vyžaduje aktivitu, činnost, ale ony naopak doufají, že advokát všechno vyřeší za ně, a to co nejrychleji. A pokud to tak není, jsou frustrovaní a často se obracejí na jiného advokáta.

Zájemci, kterým seminář unikl, nebo si ho chtějí znovu připomenout, si jej mohou znovu přehrát ZDE.

Redakce AD